|
|
|
|
|
VZDĚLÁVÁNÍ ROZHODČÍCH ... ? Máme za sebou polovinu jarní sezony bez několika odložených utkání. Diváků příliš nechodí (až na pár výjimek), fotbal také v obecnosti není nic moc a o terénech už vůbec nemá cenu mluvit. Svaz přichází s celou řadou řešení pro diváky, přestavují se stadiony a v roce 2008 už by snad všechny ligové celky měly hrát na vyhřívaných trávnících. Do hry naskočil i rozhodcovský sbor, který Evžen Amler označil za nejmladší a nejméně zkušený v celé prvoligové historii. Také populární trenér Jiří Kotrba řekl internetovému serveru efotbal.cz: „Ve složení rozhodčích došlo k velkému generačnímu zlomu a bylo by naivní se domnívat, že všichni noví sudí budou mít rázem špičkovou úroveň. Ten skok pro ně byl velmi rychlý. To je stejné jako s mladými fotbalisty, ti také nejdřív potřebují získat zkušenosti a teprve čas ukáže, kdo z nich na to skutečně má.“ Komise vedená dr. Krondlem hodlá zkvalitnit výkony svých svěřenců nulovou tolerancí k rozhodcovským chybám a přišla s přísnými tresty. Ty se nevyhnuly téměř nikomu z mladých a neminuly ani nejzkušenější. Stáli tedy Jaroslav Jára i Milan Šedivý, ve skříni nechali výstroj Pavel Královec i Radek Matějek, moc toho nenapískal ani pátý rozhodčí FIFA Libor Kovařík a šesté místo na listině zůstává neobsazeno. A tak se nabízí otázka je-li takovýto přístup skutečně správnou cestou k cílové pásce s nápisem kvalitní soudcovské výkony. Nemám sice dostatek informací, ale zdá se, že sudí jsou znovu pod tlakem. Tentokrát nikoli od médií, nýbrž od svých šéfů. Pískají ve stresu a bojí se chybovat, což nutně zvyšuje míru omylů z nejistoty pramenících. Možná si někteří vzpomenete na poslední světový šampionát a utkání skupiny E Kamerun – Německo, s nímž v japonské se Šizuoce nedokázal vyrovnat ani zkušený Španěl Lopéz Nieto. Snažil se totiž maximálně vyhovět požadavkům na trestání nesportovního chování, opustil své dobré rozhodcovské postupy a výsledkem byl nepohledný zápas s nějakými čtrnácti žlutými a dvěma červenými kartami. A to byl prosím jeden z nejzkušenějších sudí na světě. Pod tlakem se prostě píská velmi špatně a trest je nejhorším motivačním prvkem vůbec, obecná pedagogika (jejímž premisám se nevyhnou ani rozhodčí) nabádá k jeho používání jen v případech, kdy všechno ostatní selhává. Vysoce frekventované tresty nejsou ani východiskem ze současné rozhodcovské krize, tu po mém soudu naopak spíše prohlubují. Českému fotbalovému rozhodcovství něco chybí. A tím něčím je vzdělávání rozhodčích alespoň nejvyšších soutěží. „Když jsem postupoval z nejnižších soutěží, musel každý absolvovat školení postupně 3., 2. a 1. třídy. Bez toho prostě nikdo nemohl příslušné soutěže pískat. Organizovala je jednou za dva roky tělovýchovná škola“, řekl na semináři Školy mladých rozhodčích jeden z nejlepších českých asistentů Patrik Filípek. Dnes takový systém chybí. Vzdělávání rozhodčích je omezeno na semináře jednotlivých soutěží dvakrát ročně, jejichž náplní bývá obligátní pravidlový test, Cooperův běh a jedna přednáška z výkladu pravidel. Na systém tréninku, přípravu na utkání, taktiku řízení potažmo ekonomické otázky už nezbývá čas. A jaký je systém postupů do profesionálních soutěží? Skoro stejný: na jaře jste ve třetí lize, máte dobré výsledky a na podzim už máváte ve druhé nejvyšší soutěži. Bez přípravy, jen s tím seminářem. „První a druhá liga – to je nebe a dudy. Ani ne tak ve hře, jako v psychickém tlaku. Je to prostě úplně o něčem jiném“. Ani na to vás nikdo systematicky nepřipraví. A zásada hodit do vody a nechat plavat se zabývá prostým zabráněním utopení, o kvalitě plaveckého stylu nemůže být ani řeči. Stokrát můžete své dítě trestat, že si nevyčistí zuby před spaním. Dokud je to sami nenaučíte, stejně to nedokáže. Unie českých fotbalových rozhodčích připravil vzdělávací systém ve dvou rovinách. Máme za to, že by adepti licence A měli absolvovat nejméně týdenní soustřední, jehož náplní by byla speciální fotbalová a rozhodcovská psychologie, základy účetnictví a ekonomie nebo základy právního vědomí spojeného s fotbalem. Z hlediska fyzické přípravy by se frekventanti měli zaměřit na plánování tréninkového procesu s ohledem na zápasový cyklus v sezóně i na přípravu mimo ni, rehabilitace, rekonvalescence po zranění či moderní způsoby fyzické připravenosti. Nezbytná bude i výuka odborné angličtiny a UČFR hodlá položit důraz zejména na etiku fotbalového rozhodčího. S ohledem na společenský význam prvoligového fotbalu by měl být součástí semináře i výklad obecných zásad společenského chování, jednání s funkcionáři, zásad oblékání a stolování, ale i chování na zahraničních cestách, či společenská komunikace a její vedení v krizových situacích. Přední čeští odborníci by měli přednášet taktiku řízení utkání a analyzovat se studenty složité herní situace. Vedle toho by se měli sudí seznamovat s prací s výpočetní technikou, speciálními variantami fotbalu a dalšími aspekty, které mohou přispět ke zdárnějším výkonům na hřišti. Další fází by mohl být bakalářský studijní program na Fakultě tělesné výchovy a sportu pražské Univerzity Karlovy, o jehož zavedení v současnosti jednají zástupci UČFR společně s Asociací rozhodčích ledního hokeje. Zdá se, že reálně by mohl být spuštěn již v roce 2008. Navazovat by na něj mohlo magisterské studium učitelství tělesné výchovy pro střední školy. První vlaštovkou by mohl být už letos odborný kurz pro rozhodčí profesionálních soutěží, zakončený vydáním certifikátu. Pokud vše půjde hladce, mohli bychom v červnu přijímat přihlášky. Zdá se, že české rozhodcovství je na rozcestí. Kterým směrem se vydáme? 11. dubna 2006, Václav Mitáš |
