|
|
|
|
|
FOTBAL JE HROU A PŘEDEVŠÍM ZÁBAVOU Příchod nového roku možná trochu přibrzdil tempo rozvoje po valné hromadě k životu se probouzející Unie fotbalových rozhodčích i celého fotbalového svazu. Přišel ale čas plně nastartovat naši činnost, neboť fotbalové jaro již pomalu klepe na dveře. Předsednictvo Unie je potěšeno, že naše profesní organizace fotbalových rozhodčích byla přizvána k podílení se na řešení současné historicky nepochybně nejhlubší krize, ve které se čeští fotbaloví rozhodčí ocitli. Rozhodcovství je v troskách. Na nejvyšší evropské úrovni Češi nemají zastoupení a přes jistou perspektivu našeho v současnosti nejlepšího rozhodčího Jaroslava Járy je dosažení nejvyšších evropských met odpovídajících postavení našeho národního týmu spíše v oblasti přání než reality. Horší však je propast, která se za Járou objevila. Možná jen jedno, dvě perspektivní jména, která však potřebují ještě notnou dávku zkušenosti, a to nejen získávanou v zahraničí. V lize je situace ještě horší. Tak nezralý rozhodcovský sbor naše liga ještě nepamatuje. Bez zkušenosti se však nedají těžká utkání dlouhodobě úspěšně zvládnout a lze proto důvodně očekávat mnohá selhání. Selhání, která budou frustrovat nejen prvoligové týmy a diváky, ale i samotné rozhodčí. Jejich přirozený vývoj a postupné získávání zkušeností bude zřejmě dále ohroženo. Tím utrpí nepochybně jejich sebevědomí, což se opět odrazí na méně kvalitním výkonu po „trestu“, který rozhodčí obdrží. Začarovaný kruh, ze kterého se jen obtížně bude hledat východisko. S tresty je proto nutné zacházet jako s kořením. Musí mít výchovný charakter, jinak nehovořme o demokracii. Dosud však tento problém takto analyzuje pouze Unie rozhodčích, což je snad i trochu překvapivé. Nebo vlastně ani není... Invektivy však nejsou namístě, neboť situace je skutečně více než vážná a Unie chce jednat konstruktivně. Jakkoliv je kritická na úrovni 1. ligy, zcela prekérní je na úrovni okresní. Fotbal již nemá kdo pískat. Málokdo o rozhodování má zájem, nikdo ho ani mít nebude, pokud nezměníme zásadně postoj k fotbalovým rozhodčím. Kdo má z toho prospěch, kdo má chuť rozbít celý český fotbal? Ti, kdo i v této situaci nenechají rozhodčí v klidu a s rozumem řešit své problémy. Teď už přece není kam ustoupit. Další stanicí případně pokračující destrukce je již jen z nedostatku rozhodčích nemožnost řízení mládežnických zápasů a utkání nenižších okresních soutěží, tedy masového fotbalu, těžiště této krásné hry. Nazvěme věci pravým jménem a neschovávejme se již za pseudodůvody a pseudoproblémy. Unie rozhodčích dlouhodobě podporuje a požaduje širokou konstruktivní diskuzi, která co nejrychleji vyústí v jasně definovaná pravidla a Plán obnovy českého fotbalového rozhodcovství. Této diskuze by se měli zúčastnit ti, kdo nesledují primárně své osobní nebo úzce zájmové cíle. Takové názory by měly zaznívat na co nejširší platformě, tedy i v samotné Komisi rozhodčích ČMFS. Unie rozhodčích sdružuje členy a příznivce nejrůznějších odborností a specializací. Předsednictvo Unie rozhodčích proto nabízí Komici rozhodčích ČMFS, a nejen ji, svou pomocnou ruku, své členy a příznivce v nezištném zájmu pomoci českému rozhodcovství a tím i českému fotbalu. Unie si váží možnosti podílet se na práci komise rozhodčích. Bude komisi rozhodčích nabízet své nejlepší odborníky s jediným cílem: co nejrychlejší obnovení normální situace pro rozhodčí, zajištění akceptovatelných podmínek pro jejich práci a zabránění totálnímu selhání úseku rozhodčích a tím destrukci českého fotbalu. Vždyť fotbal je hrou a zábavou v našem již tak dosti složitém životě. Evžen Amler, 12.1.2006 |
