|
|
|
|
|
SPOLUPRÁCE, NIKOLI KONFRONTACE Půldruhého roku žijeme s aférou, která rozdělila český fotbal na několik skupin, z nichž každá se snaží hájit své názory a snad i zájmy. Jedni jsou novým svazovým předsedou nadšeni, jiní říkají, že pro míru znechucení končí s českým fotbalem. Škoda, vždyť fotbal nyní prožívá nejhlubší krizi ve své historii a potřebuje každou ruku, která je ochotna se přidat ke společnému dílu. Je jisté, že zásadní roli hrají média, která stále více ovlivňující veřejné mínění. Bez informací, které přinášejí, se lidé v tomto propletenci jen těžko orientují. Na jejich zprávy pak více či méně úspěšně reagovali ve volebním boji všichni předsedničtí kandidáty se svými volebními štáby. Napětí mezi novináři a muži s píšťalkou či praporkem se s existencí nového vedení ČMFS nikterak nesnižuje. Když na křeslo šéfa komise rozhodčích dosedal Jaroslav Melichar, měl sice na čas plnou mediální podporu, ovšem o něco později se stal terčem podobné kritiky jako jeho předchůdci. Na jeho práci se však ukázala skutečnost, o níž UEFA dobře ví a zdá se, že o této pravdě začali uvažovat i sportovní reportéři: Rozhodčí prostě nemůže řídit člověk bez zkušeností s jejich prací. Dobře, že si to uvědomil nový výkonný výbor a dal důvěru JUDr. Václavu Krondlovi, jednomu z našich nejzkušenějších žijících fotbalových arbitrů, znalému poměrů ve fotbalové Evropě. A on si jako správný manažer vybírá spolupracovníky, jimž důvěřuje. Například Josefa Krulu. Podle mého názoru a mých osobních zkušeností jednoho z nejslušnějších lidí pohybujících se v českém fotbale. Moravana se zkušeností z řízení nejnáročnějších utkání československé ligy i z mezinárodních kolbišť. Protože se jej korupční aféra nedotkla ani stínem, vzpomněli si muži od pera na utkání z 99. roku Viktorka : Sparta, které se mu před lety mírně řečeno nevydařilo. Vypadl později z listiny z „výkonnostních“ důvodů spolu s kolegy Filípkem a Holubem, dnes jedněmi z nejlepších českých asistentů. Ale kdo ze sudích má za sebou jen vydařené mače? Jeden zpackaný zápas je na evropském kolbišti připomínán i dr. Krondlovi. To však podle mě určitě neznamená, že by nebyl schopen vést české rozhodcovství. Ani mediálně velmi oblíbená Dagmar Damková za sebou nemá jen úspěchy. Jí však nikdo nekalé úmysly nepředestírá ani po zápase Liberec – Slavia. Podle mě to je správné – každý má právo na chybu a kdo se trochu zabývá psychologickými aspekty pískání fotbalu ví, že jedna chyba, již rozhodčí byť jen tuší, dokáže ovlivnit rozhodování ve zbytku utkání. Proč by tedy měl být rozdíl mezi chybami jejími a třeba Krulovými nebo Krondlovými? Anebo Michelovými, Collinovými, Friskovými (a že jich bylo požehnaně) a třeba omyly Jirky Jecha na Spartě? O jedněch řekneme „stane se“ a o druhých „bylo to zaplacené“? Proč? Dr. Krondl na sebe vzal odpovědnost, nechme jej tedy pracovat jak nejlépe umí a pak ať složí účty vedení ČMFS i fotbalové veřejnosti. Nechme jej vybrat si k sobě lidi jimž důvěřuje. Třeba i Evžena Amlera. Mluvíte-li s fotbalovými funkcionáři, drtivá většina Vám potvrdí vysokou reputaci a důvěru v jeho osobu. Jeho způsob chování a jednání se však zřejmě vymyká z dosud běžné praxe. V tom měl asi největší problém. Žádný mně dostupný materiál mě nepřesvědčil o jeho korupčním jednání. Tedy nejen mě, ale ani vyšetřovací orgány, ani disciplinární komisi. Já v jeho reakci na nabízený úplatek vidím jen slušné odmítnutí hovoru na toto téma s vlivným fotbalovým funkcionářem, se kterým, mimochodem, rádi a často telefonovali i novináři. Kdo jiný, než lidé Krondlova, Krulova či Amlerova formátu, měl být schopen podat českým rozhodčím pomocnou ruku? Kdo na to má v současném českém fotbale více zkušeností? Tři mistrovství světa, pravidelná účast v utkání Ligy mistrů, výborné jméno v UEFA? Doc. Amler se prací rozhodčích zabývá i na vědecké bázi a je schopen přenést výsledky na své svěřence. Je mimo jiné autorem projektu komunikačního zařízení mezi hlavním rozhodčím a asistentem a je schopen pomoci talentovaným českým nováčkům v cestě mezi světové TOP sudí, kde jsme vyklidili pozice a Slováci jsou pro nás nedostižným vzorem. Já osobně bych se dr. Krondlovi divil, kdyby jeho pomoci nevyužil. S doc. Amlerem mám příležitost spolupracovat poslední dva roky a na svou čest prohlašuji, že řekne-li distingovaný vědec Amlerova formátu „hele, nemá cenu …“, má to pro mě stejnou váhu jako když mi někdo jiný řekne „běž s tím do háje a neotravuj“. Slova, která v slovníku doc. Amlera těžko najdete. Současný předseda představenstva Unie českých fotbalových rozhodčích a vedoucí Ústavu biofyziky II. lékařské fakulty Univerzity Karlovy je podle mých zkušeností velmi zásadový člověk. Když před půldruhým rokem vytáhl do boje s novináři, chtěl se zastávat svých kolegů. Nemusel. Mohl v klidu počkat jak se všechno vyvine a po volbách se přidat na stranu vítěze. Jsem přesvědčen, že kdyby se nebyl ozýval, nedělal by z jednoho jeho telefonátu nikdo žádné závěry. Stal se však neoblíbeným, a i když jeho obvinění mělo jepičí trvání a fotbalová disciplinárka neshledala nic, zač by jej trestala, působí na řadu žurnalistů jako červená na býka. Mýlí se podle mého názoru i pan Hašek, když ještě po volbách říká Václavu Moravcovi: „Ti lidé se vyskytují v odposleších. Tam je jasně řečeno, že dostávají nabídku na úplatek a vyjádří se k ní tak neurčitě. My všichni, co děláme ve fotbale, víme, že o úplatky šlo a že oni je neodmítli. Pan Amler třeba.“ Je mi velmi líto, že po své volební porážce útočí na lidi, o nichž neví nic, a kteří se provinili jen tím, že ve volbách byli příznivci druhé strany. Já však znám Evžena Amlera z jiné strany: Jako špičkového ve světě uznávaného vědce, člověka s pevným charakterem a neuvěřitelným šarmem i charismatem. Jako fér chlapa, který totálně propadl vedle vědy i svému koníčku – fotbalu. Peníze dokáže vydělat jinde a ambice věnuje problematice výzkumu umělých tkání. Znám jej i s jeho roztržitostí a neustálým zaneprázdněním a garantuji vám, že kdybych jej zval na nějakou akci a velmi stál o jeho přítomnost, raději bych pro něj zajel na druhý konec republiky, abych měl jistotu, že mu do toho nepřijde něco jiného a bude vědět kde a v kolik hodin jej čekám. Velmi mi záleží na tom, aby utichla studená válka pera s píšťalkou a naopak. Aby obě strany dělaly všechno k prospěchu českého fotbalu a zapomněly na hájení svých subjektivních pravd. Je tedy nezbytné přejít od konfrontace ke spolupráci. Jsem přesvědčen, že je možná. Také pro mě je fotbal a rozhodcovství velkým koníčkem, který mi dává možnost relaxovat z únavy v zaměstnání a studiu a tak se mi chce říci: Kolegové, nechte prosím dr. Krondla i jeho kolegy pracovat a dejte jim co proto, nebude-li jeho práce kvalitní. Zkuste však také zapracovat na své odbornosti a pokuste se někdy dívat na fotbal očima rozhodčího. Bylo by hodně neskromné chtít, abyste se s jejich úkoly lépe seznámili? Přijali byste třeba pozvání na seminář Komise rozhodčích ČMFS a UČFR, jehož obsahem by mohl být například pravidlový test a komentovaná prezentace sporných fotbalových rozhodnutí? Václav Mitáš, 5.12.2005 |
