o UČFR

  struktura

  etický kodex

  členství

  dokumenty

  fond UČFR

  servis

  kontakty

  návrat na rozhodci.info

FOTBALOVÁ INKVIZICE?

Události minulého fotbalového víkendu mě zase jednou přiměly k přemýšlení nad stavem českého rozhodcovství. Mostecký ředitel Boukal si stěžuje na výkon Tomáše Adámka, Příbram připravila o body branka z pokutového kopu nařízeného na Spartě Jiřím Jechem. Nedávno se v diskuzi na rozhodci.info objevil názor označující stránky za prostor bolestínských výlevů nad novinářskými útoky. Uvědomuji si, že některé články mohou působit i takhle, a že – jak se pokusím ukázat – ne ze všeho je nutné vinit žurnalisty. Ale to, co se rozpoutalo po první prosincové neděli v některých českých médiích tištěných i elektronických, skutečně připomíná hon na čarodějnice s většinou historických akcentů. Jedním z nich totiž byla možnost anonymního i autorizovaného obvinění kohokoli ze spolků s ďáblem. To stačilo, aby se svatá inkvizice postarala o hříšníkovo přiznání a upálení.

Ředitel Boukal na stránkách Sportu Tomáše Adámka a jeho asistenta Roberta Kubáně nepokrytě obvinil z úmyslné chyby. Neuvědomuje si však, jak rozdílný pohled na tuto situaci skýtá vyvýšené sedadlo brněnské VIPky a to, co mají na hřišti k dispozici oba rozhodčí. O několikerém opakovaném záběru na několika televizních stanicích nemluvě. Podobně dopadl i Jiří Jech, kterého by redaktor Blesku na českých trávnících nejraději vůbec neviděl, jak pramení z nadhozené otázky po případné korupci ze strany Sparty. Nechci polemizovat o správnosti obou rozhodnutí, to je konec konců v pravomoci končící odborné komise a tak ji nechme pracovat.

Jádro problému však podle mého názoru skutečně tkví někde jinde: Dnes neexistuje koncepční práce s rozhodčími vrcholového fotbalu. A tak se dnes o mladé talentované rozhodčí, mezi něž osobně řadím jak Tomáše Adámka, tak Jiřího Jecha, nestará vůbec nikdo. A co víc – spíše než novináři jim ubližuje sama komise. Bez velkých zkušeností z II. ligy je zařadila do nejvyšší soutěže. Nic proti tomu, to může prospět. Ale najednou jakoby přestala vnímat obtížnost jednotlivých utkání a na ta, o nichž se právem musí domnívat, že vyžadují píšťalku zkušeného arbitra, nasazuje nováčky. Některá se vydaří a v jiných přijde průšvih, zadělávající na problém nejen komisi samotné, ale především talentovaným sudím, jejichž psychice vlna mediální kritiky rozhodně neprospěje. Pozice rozhodcovského laika v čele orgánu je prostě znát a tristní situace kolem českých fotbalových soudců podporuje správnost rozhodnutí UEFA stavět do čela rozhodcovských sborů pouze profesionály se zkušenostmi minimálně z domácích lig, když už ne z mezinárodních soutěží.

Jinak se nám totiž lehce může stát, že za chvíli nebude, kdo by navázal na úspěch Jaroslava Járy nasazeného na utkání Ligy mistrů, o někdejších zdarech českého rozhodcovství ani nemluvě.

Obávám se, aby na nekoncepčnost práce svých nadřízených nedoplatili čeští talenti s výborným potenciálem na listině FIFA, tedy Pavel Královec a Radek Matějek. V lize působí třetí nebo čtvrtý rok a už jsou zařazeni mezi velezkušené matadory, přetěžováni příliš velkým množstvím utkání a ponecháni na starost sobě samotným. Matějka orgán dokonce sám odstřelil trestem za nenařízenou penaltu proti Spartě. Jistě, k přestupku v utkání s Blšany došlo, měl být nařízen pokutový kop a udělena červená karta. Skutečně rozumná komise by konstatovala, že se chyba sice stala, ale po centrovaném míči z druhé poloviny hřiště u toho severomoravský běžec nemohl být včas ani na koloběžce. Zatím Matějka na tři týdny vyřadila ze zápasového rytmu a nechala na něm skvrnu. A že by se jej zastala po článku uvedeném ve Sportu 6.12.2005 petřvalďanovou fotkou přes čtvrt stránky? To bych od ní čekal asi skutečně moc. V patnácti zápasech udělal tři zásadnější chyby. Je to hodně nebo málo? Navíc v případě Synotu se o chybě nedá mluvit vůbec a údajná pochybení v neprospěch Slavie jsou tak sporná, že konečný závěr nebylo možné určit ani prostřednictvím zpomalených záběrů několika kamer. Ve Sportu jsou si ale jistí naprosto...

Redaktor tohoto deníku pan Václav Tichý se dnes stal novým ředitelem Oddělení komunikace, vnitřních a vnějších vztahů ČMFS. Bude si patrně muset uvědomit, že rozhodčí jsou jedním z klíčových článků svazu a jeho soutěží, že do jisté míry potřebují (a snad na to mají i právo) jeho ochranná křídla a že po ligových trávnících neběhají samí matadoři, za jejichž chybami nemusí být ani neschopnost ani korupce (jak nadhazuje nadpis článku ve Sportu 6.12.), nýbrž třeba prostý nedostatek zkušeností nebo jen nepřekonatelné zákony optiky. Když se fatálně zmýlí útočník a mine prázdnou branku nebo když míč projde mezi nohama nezkušenému brankáři, nehledá za jejich chybami nikdo nic nekalého. Proč je to jiné u rozhodčích, notabene i těch, jichž se aféra loňského léta nedotkla ani stínem? Ale popřejme panu Tichému, aby do problematiky řízení fotbalu pronikl co nejdříve a aby jeho práce přispěla k celkovému uklidnění atmosféry kolem mužů s píšťalkou i praporkem, což je pro zkvalitnění jejich výkonů určitě podstatná podmínka. Pod knutou inkvizice se totiž nedá vybíhat na hřiště v psychické pohodě ani náhodu.

A tak nezbývá než popřát nové komisi rozhodčích pod vedením velmi zkušeného JUDr. Václava Krondla, aby se nejen poučila z chyb svých předchůdců, ale aby též dokázala navázat na všechno dobré, co bylo vykonáno.

Musí ovšem podle mého názoru začít vytvářet něco, co tady dosud nebylo,  čemu příliš nepomohl ani sám svaz a čemu se říká ofenzivní mediální politika. Potřebuje poměrně nutně rozhodcovského odborníka, schopného nejen se vyjádřit k herním situacím tak, aby to mělo hlavu i patu a co víc – aby to pochopil i český fotbalový fanda pravidly příliš nedotčený. Takový člověk by měl umět rovněž vytvořit úzkou skupinu důvěryhodných novinářů, kteří budou vědět, že zástupce komise bude schopný a ochotný přijít s kůží na trh a komentovat nejrůznější situace například hned v nedělním „Dohránu“. Jak by to pomohlo třeba v případě Jirky Jecha a jeho penalty pro Spartu v 92. minutě, kdyby byl někdo, kdo by se dokázal veřejně vyjádřit tak, jako mi do telefonu pověděl Mgr. Jiří Ulrich: „já bych tohle rozhodnutí neodsuzoval. Ke kontaktu obránce s útočníkem došlo a pravidla nevyžadují, aby to byl kontakt tvrdý. On přidržením vychýlil útočníka z rovnováhy a tím získal pro své mužstvo výhodu, k porušení pravidel tedy došlo“. Bude však třeba říci například i: „Rozhodčí Adámek neměl v tom a v tom utkání uznat branku. Hra rukou útočícího hráče je nade vší pochybnost nedovolená. Rozhodčí Adámek měl lépe číst hru a hledat lepší postavení aby celou situaci mohl přesně posoudit, což je věcí zkušenosti. Svými výkony nás přesvědčuje o tom, že se výkonnostně může velmi brzy zařadit mezi naše špičkové rozhodčí“. Loni jsem podobné vystoupení zažil asi třikrát. Jednou vystoupil s komentářem Mgr. Jiří Ulrich a jednou – v případě nestandardně rozehraného rohového kopu v Příbrami Ing. Jan Hora a tenkrát se vyjádřil dokonce i delegát svazu Miroslav Maurer – oba tehdy uklidnili rozvášněné Sparťany a přesvědčili je o správnosti rozhodnutí učiněného shodou okolností Tomášem Adámkem. Ideální příklad, jak nenásilně interpretovat názory pravidlových a soudcovských odborníků. Jen houšť a větší kapky. Bude to jistě náročné, ale jiná cesta asi nevede. Kdyby se povedlo občas přesvědčit k vyjádření i samotné sudí, to by byla úplně super káva, k jejímuž vaření přeji nové komisi ten nejlepší pressovač.

Václav Mitáš, 6. prosince 2005