--

Unie, čas nazrál!

Unie rozhodčích byla založena v pravděpodobně nejtěžším období pro české rozhodcovství. V době, kdy vrcholila obvinění v korupční aféře, se zrodila profesní organizace fotbalových rozhodčích, která si vytkla za cíl se za rozhodčí jako celek postavit, když to nikdo jiný neudělal. Rozhodčí jsou klíčovým kontrolním nástrojem Svazu na všech úrovních. Jejich znevážení je přirozeně i zásadním oslabením funkce celého Svazu a umožněním plíživého nástupu anarchie do fotbalových struktur. Moudrý Svaz si přirozeně musí své rozhodčí adekvátně chránit, čímž ovšem nikdo neříká, že by je neměl za prohřešky podle fotbalového práva spravedlivě trestat. Vhodně chránit proto, že rozhodčí jsou sice nenahraditelným, ale tradičně nejkritizovanějším a současně i nejzranitelnějším článkem hnutí. Nejen u nás, ale ve světě obecně. Je to přirozené, neboť hra je nutí přijímat subjektivní rozhodnutí, která se nedají změřit či zvážit.. Bez rozhodčích však fotbal hrát zatím nelze. Tedy lze, ale je to pro aktéry na hřišti ještě horší alternativa. To je vlastně důvod, proč institut rozhodčího v devatenáctém století vznikl. Od té doby nikdo nenašel lepší řešení. Ve světě si toto skutečnost už dávno uvědomují. Proč ne v Česku?

Česká, svou demokracii si vytvářející, společnost totiž trpí řadou nemocí, jejichž léčení je bohužel nikoli v rukou lékařů, ale léčitelů. Pravda, občas se sice i léčiteli může podařit chorobu porazit. Zvláště má-li hlubší znalosti z medicíny. Obecně ale přece není možné zrušit nemocnice a zavést léčitelství jako jejich rovnocennou náhradu. Jinak by to už dr. Rath jistě udělal. Rázné a rychlé jednání lidem v dnešní nemocné společnosti nepochybně imponuje. Lidé už od sametové revoluce většinou sní o rychlé transformaci ke konzumnímu charakteru západní společnosti Neuvědomují si ale, jak dlouho tvorba takové společnosti našim západním sousedům trvala. Vidí jen idealizované výsledky, nikoliv už mravenčí práci za nimi schovanou. Jednat rychleji než myslet je dnešním častým nešvarem, nejen novinářským. Chceme-li však dosáhnout globálního cíle, zejména vznešeného, je potřeba si kromě jeho definice vždy říci, jakými postupnými kroky k němu dojít. V jednotlivých etapách pak zvážit pozitiva a negativa a poté se teprve rozhodnout, zda příslušný krok udělat.

Zvolili jsme nový výkonný výbor. Ať má kdo chce na volbu jaký chce názor, nové vedení je tady. Je třeba toto je plně respektovat a znovu nabídnout pomocnou ruku ke spolupráci. Tak, jako ji Unie nabídla již několikrát. V demokracii to ani jinak není možné a Unie se k demokratickým principům jako k zásadním pro svou činnost hlásí a vždy hlásit bude. Kdo jiný zná problémy rozhodčích lépe než rozhodčí sami? Je jich tolik a jsou tak specifické, že je ani komise rozhodčích principielně nemohou řešit. Proč? Je to prosté: komise rozhodčích se obměňují vždy po několika málo letech a jsou i odrazem výběru vedení příslušného svazu. Rozvoj rozhodčích v Česku by ale měl být nadčasový, nezávislý a dlouhodobě stabilní. Navíc jsou principy demokratické společnosti založené na vzájemné výměně názorů a diskusi. Kdo však takovou diskusi vyvolá? Jen ten, jehož hlas je alespoň trochu slyšet. Ano, jsou to i tendenčně a neodborně píšící novináři, ale taková diskuse je jen málokdy smysluplná. Odborných a korektních článků, které vychází z hluboké znalosti věci a které by přispěly ke skutečnému rozvoji českého rozhodcovství, je pohříchu málo. Rozhodčí potřebují svou alternativu, platformu k seberealizaci a demokratické diskusi. Rozhodčí nutně potřebují zastání, ale i partnera, který jim usnadní jejich boj o znovunabytí důvěry ve společnosti. Rozhodčí potřebují pomoc při odborném rozvoji, zdroj informací a fundované porady v oblasti právní, daňové a finanční. Zvyšující nároky na profesi fotbalového rozhodčího jednoznačně směřují ke specializovaným tréninkům. Jak ale připravit vhodné tréninkové jednotky? Jak se dostat zpět do vrcholné formy po zranění? Jak vlastně správně rehabilitovat? Jaká má být výživa popřípadě pitný režim? Jak studovat současné trendy ve vývoji aplikace pravidel a jaké je vlastně současné pojetí ofsajdu či hry rukou? Liší se toto pojetí ve světě a u nás? Kde shánět píšťalku, odznak či vhodnou fotbalovou obuv a rozhodcovské oblečení? Jak rychle rozvinout talent nadějného rozhodčího? Jak ho vůbec nalézt a poradit mu, kde dělá chyby a proč? Kdo se o tyto nejzákladnější potřeby stará? Neznám uspokojivou odpověď. Rozhodčí mají být stoprocentní a bezchybní, což mimochodem ani při nejlepší vůli nejde a nepůjde. Zároveň se ale nikdo nezajímá, jak toho dosáhnout. Unie si vytkla za úkol pomoci se k této metě přiblížit..

Je zřejmé, že k realizaci vytčených cílů je potřeba splnění několika podmínek. Je to především vůle fotbalové generality slyšet hlas rozhodčích. Usilujme o to. Je tu však i akutní nutnost vytvoření rozsáhlé struktury, která má složky nejen v nejvyšších soutěžích, ale i v krajích. Bez regionů by řada cílů byla jen těžko realizovatelná. Pokud vy, rozhodčí v krajích, cítíte, že je čas na realizaci krajských organizací Unie rozhodčích, ozvěte se. Krajské složky jsou nejen nezbytné pro organizaci zájmové činnosti rozhodčích v oblastech, ale jejich propojení se sekcí ligových rozhodčích přinese řadu výhod: možnost kontaktu začínajících rozhodčích v krajích s uznávanými a zkušenými arbitry. Jejich rady jsou neocenitelné. Již toto samotné nutně musí vést k rychlejšímu růstu nových rozhodčích. Je samozřejmé, že takové vyhledávání a sledování talentů omezí i případně vyskytující se nespravedlnosti na krajských či okresních úrovních. Na druhé straně může být oporou dobře pracujících současných komisí rozhodčích. Obecnému obrazu rozhodčích rozhodně neprospívá, pokud zneuznaný kandidát postupu, který si není schopen sebekriticky zhodnotit své schopnosti, napadá příslušné komise rozhodčích a svaluje vinu svého neúspěchu na úplatky kolegů. Je zřejmé, že ještě dlouho bude podezíravost a hledání viníků všude okolo sebe vládnout této společnosti. Tam, kde není možné výsledek změřit, je vždy v nezralé demokratické společnosti prostor pro spekulaci o korupci. Unie ale chce proti této tendenci bojovat. Chceme, aby se slušní lidé nestyděli za to, že jsou rozhodčí.

Unie nabízí prostor pro realizaci širokému spektru rozhodčích a jejich příznivců a platformu pro organizaci vlastní zájmové činnosti. Zábavy a plesy byly v minulosti dobrým zvykem organizací rozhodčích na nejrůznějších úrovních. A co si občas vzpomenout na naše rozhodcovské hvězdy minulosti? Co charitativní akce? Hráči svou organizaci mají, co rozhodčí? Jsou snad vyděděnci této fotbalové společnosti? Chtějí snad současní fotbaloví rozhodčí na všech úrovních prožít svá budoucí významná životní jubilea v zapomenutí?

Vážení kolegové, Vaše diskusní fórum se pro Vás na těchto stránkách otevírá. Kdo má skutečný zájem o rozvoj fotbalového rozhodcovství v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, je vítán.

Evžen Amler, 5.12.2005