RADEK MATĚJEK
...je ročník 1973. Rozhodcovskou kariéru nastoupil tento bývalý brankář jako jedenadvacetiletý na podzim 1994. Za šest let se objevil zprvu jako asistent a po deseti letech se objevil už jako hlavní rozhodčí na listině FIFA. "To se", řekl o něm vedoucí ŠMR Miroslav Maurer, "povedlo jen Vojtovi Christovovi v rámci experimentu a snad ještě Jirkovi Stieglerovi, což byli naši vynikající mezinárodní rozhodčí. Radek na sobě v poslední době obrovským způsobem zapracoval v angličtině a velkou pozornost věnuje i oblasti fyzické přípravy. Úzce spolupracuje s Lubošem Pučkem a to mu také dává hodně dobrého. Myslím, že je to dnes náš neperspektivnější mezinárodní rozhodčí", dodal Maurer.
Jak dlouhý je váš předzápasový pohovor o spolupráci s asistenty?.
Trvá mi tak čtyři minuty, ale to je dáno tím, že se s kolegy už většinou známe, protože spolu jezdíme častěji. Preferuji, abychom nebyli ve stresu a vládla dobrá nálada.
Kolikrát týdně trénujete?
Trénink je
individuální záležitost,
každý ví co potřebuje. Byl jsem brankář, o nichž se říká, že jsou leniví
a je to pravda, takže jsem nikdy běhání moc nedal. Přes zimu tedy trénuji 2-3x denně. Přes den se jdu proběh
nout večer někdy do posilovny,
jinak tak 4x týdně.
Jaký je váš největší zážitek z mezinárodní scény?
Každý výjezd je krásný, např. předkolo Ligy mistrů v Kaunasu – ztratily se mi kufry, kolegové mívají třeba jeden dres v příruční tašce, já jsem neměl nic. Můj kufr si vzala omylem nějaká paní - ještě jsem říkal kolegovi Jirkovi Vodičkovi, že si bere můj kufr a on mi odpověděl, že to bude její, která mi ho nakonec dovezla 2 hodiny před zápase.
Jak se vyrovnáváte s tlakem médií, třeba po utkání Příbram-Mladá Boleslav (zde o výsledku rozhodla branka, o níž delegát i komise rozhodčích naznali, že padla po faulu na boleslavského brankáře, Radek dostal nízkou známku 5 a stop na jedno kolo - pozn. red.).
Před
dvěma lety jsem problém po zápase České Budějovice - Plzeň prožíval
trochu víc, týden mě to mrzelo, ale teď už se s tím vyrovnávám lépe. I
když si však nekoupím noviny, j
du odpoledne po městě a lidi se zmiňují,
také někdy volají tátovi nebo manželce co jsem zase kde zkazil. Ale
jestli chce člověk pískat vrcholový fotbal, musí se s tím smířit.
Máte nějaký rituál před začátkem zápasu?
Když dojedu na zápas, nikdy nezapomenu zavolat manželce, že jdu na to. Ona má totiž obrovský podíl na tom, že jsem tam kde jsem, obrovsky mi fandí a podporuje mě. Když jsem pískal svůj první ligový zápas v Liberci, nic mi neřekla, přijela sama přes celou republiku a já jsem si jí všiml až při rozcvičení v hledišti
