MGR. DAGMAR DAMKOVÁ

Kariéru s píšťalkou nastoupila před 10 lety, to jí bylo 20. V aktivní hráčské kariéře přišla neshoda s trenérem a kladná reakce na nabídku k pískání, o němž, jak sama říká, tehdy neměla absolutně žádnou představu.

Mají to podle vás ženy s píšťalkou snazší než muži?

Na jednu stranu mají ženy skutečně jednodušší, třeba s postupem na mezinárodní listinu. Tam je nás skutečně méně, na druhé straně je však těžší, že když se nedaří jsou na vás diváci o to hnusnější. Ženská psychika je prostě jiná, o to víc to bolí.

Jaký byl váš nejhorší rozhodcovský okamžik a uvažovala jste přitom o skončení kariéry?

Bylo pět nebo šest případů, které jsem skutečně obrečela.  Třeba ještě v kraji v utkání Staňkov-Chlumčany. Tam se mi nedařilo a zapletla jsem se do vlastních chyby: kamarádovi jsem dala první žlutou, někdy ve 22. minutě měl dostat druhou  a od fanoušků hostů jsem to pěkně schytala. Ale vidina dostat se někam ven je příjemná a hodně vás motivuje, takže jsem to nakonec nezabalila.

Dala jste si někdy námitku na hodnocení delegáta svazu?

Nikdy, i když jsem si myslela, že jsem třeba podhodnocená. Můžu si to s ním přece sama vyříkat.

Cítíte, že vám delegáti nadržují?

Nevím, je možné, že se to stalo, ale setkala jsem i s tím, že jaksi nebyl smířen s tím, že jsem žena.

Jak se vám pískalo loni v Liberci (první utkání jako hlavní v I.GL Liberec : Budějovice, pozn. red.)?

Úplně super, ráda na to vzpomínám, s Liberecem jsem se setkala ještě několikrát v poháru a s hráči se na sebe vždycky usmíváme.

Jak jste se cítila mezi chlapy?

Na lajně byli Mirek Zlámal a Jirka Vodička, jako čtvrtý Pavel Královec. To jsou skvělí parťáci a ani na chvíli nepřipustili, ani abych byla nervózní.

Jaký byl Váš nejsilnější zážitek z olympiády?

Bylo to samozřejmě něco úplně extra a nedá se to ani popsat. Jako rozhodčí jsme tam byli ženy i muži dohromady a vytvořili jsme jednu skvělou partu. Když teď vidím některé kamarády, nefandím Spartě ani Manchesteru, ale rozhodčí. Pískala jsem zápas USA - Brazílie a hra se dala hodně srovnávat s mužským fotbalem – je to prostě jiný ženský fotbal než u nás. Trochu mě zklamalo ubytování v letištním hotelu. Do centra to bylo třičtvrtě hodiny metrem když jelo. Od 8 do 11 hodin jsme měli tréninky a od 15 nebo 16 hodin summary z předchozích utkání, takže byl čas právě tak na oběd, sprchu a kratičký odpočinek. Hrálo se ve čtyřech městech a když jsme měli delegaci, rovnou jsme odjížděli na zápas. Museli jsme kompletně vystěhovat pokoj a když jsme se za tři dny vrátili, dostali jsme jiný. Jinak ale atmosféra byla krásná. Když jsem v poločase nastupovala na hřiště právě v zápase Spojených států s Brazilkami, viděla jsem českou vlajku a diváky z Plzně, kteří skandovali Dášo, Dášo.

Je těžší pískat ženský nebo mužský fotbal?

Záleží na utkání. U žen je někdy těžké rozeznat, jestli byl nebo nebyl faul, protože to mnohdy má do fotbalu dost daleko, i když špička je lepší. Chovají se k vám  ale jako ženská k ženské. To u mužského fotbalu jsou galantnější, i když ne vždycky, někdy si na vás o to víc zgustnou.

<<<rozhovory  <<<aktuality

kmit